Domů Dovolená na lodi - cestopis

Dovolená na lodi - cestopis

O dovolené na lodi jsem toho v minulosti slyšela již mnoho. Mimo jiné také to, že taková dovolená na moři vyjde pěkně draze a že "je to jen pro snoby“. Dostala jsem však příležitost se přesvědčit, že tomu tak není. Jednoho dne začátkem září jsme vyrazili do Chorvatska a naše dovolená na lodi mohla začít.

Plavba na trase Dubrovník–Split

K průzkumu dalmatského pobřeží z paluby lodi jsme si vybrali jednosměrnou sedmidenní plavbu na lodi z Dubrovníku do Splitu - nejednalo se tedy o klasickou okružní plavbu lodí, kdy je místo vyplutí i zakončení plavby stejné. Měly jsme strávit týden na lodi v oblasti Jižní Dalmácie - čekaly na nás ostrovy Lokrum, Mljet, Korčula, ostrov Hvar a k němu přilehlé ostrůvky Šćedro a Pakleni otoci. Kromě toho jsme se těšili také na prohlídky historických chorvatských měst.

Příjezd do Dubrovníku

Do Dubrovníku jsme dorazili v neděli před obědem. Směrové ukazatele do přístavu Gruž jsme zaznamenali hned při vjezdu do města. Najít přístav Gruž, v němž kotvila naše loď, Pape Prvi, nebyl tedy problém (přestože se v Dubrovníku nacházejí přístavy dva - přístav Gruž a druhý přístav ve starém městě). Auto jsme zaparkovali na hlídaném parkovišti hned u přístavu. Do našeho nalodění zbývala ještě hodina, a tak jsme si čekání zkrátili procházkou po promenádě přístavu. V jednu hodinu jsme si již mohli dát zavazadla na loď a zapsat se u kapitána lodi na plavbu. Tímto okamžikem jsme měli volno, kajuty prý budou připraveny k nastěhování až večer.

Prohlídka města Dubrovník

Protože loď měla odplouvat až v úterý ráno, měly jsme dostatek času na prohlídku unikátního Dubrovníku i jeho 1940 metrů dlouhých hradeb. Do starého města Dubrovníku jezdí pravidelně městské autobusy 1A, 1B a 3. Této dopravy jsme využily také my. Kdo nikdy nenavštívil Dubrovník, určitě by se tam měl brzy vypravit. Náměstí a úzké uličky starého města nabízejí se svými kavárničkami a vinárnami kouzelnou středomořskou atmosféru. Procházka po městských hradbách skýtá nezapomenutelné výhledy na město i na okolní ostrovy. Zajímavé je, že i dnes ve starodávných kamenných domech starého města žijí lidé. Uvidíte zde tedy nejen stánky se suvenýry, čekajícími na turisty, ale také místní obyvatele při svých každodenních činnostech a třeba i malé kluky, jak hrají fotbal. Ne, Dubrovník rozhodně není skanzen. Zpátky k lodi jsme se dostali po šesté večer a těšili se na poznávání dalších míst. Především však na večeři - naše první jídlo na lodi.

Večerní Dubrovník

Večerní Dubrovník

Dubrovník – staré město

Dubrovník - staré město

Posádka lodi a spolucestující

Na lodi nás večer přivítal opět kapitán a posádka - jeho syn a dvě dcery, kteří se s úsměvem starali o úklid na lodi a obsluhu nás pasažérů v její restauraci. Na lodi byla také kuchařka a jeden starší plavčík. Všichni nám byli představeni před večeří a přivítali nás domácí ořechovicí. Kapitán lodi nás seznámil s lodním řádem a dalšími pravidly na lodi a připomenul trasu naší plavby. Osazenstvo lodi bylo vskutku mezinárodní - byli zde pasažéři ze Slovenska, Rakouska, Španělska, Belgie, Norska, ale také z Ameriky. Z Čech jsme však byly jen my dvě. Celkem nás na lodi bylo 27. O půl osmé se podávala bohatá večeře - polévka, hlavní chod (maso, bramborová kaše, zeleninový salát) a nechyběl ani dezert. Každému pasažérovi byl na baru otevřen účet, kam posádka zapisovala objednané nápoje. Co vypijeme, uhradíme až na konci plavby.

Ubytování na lodi

Zvolili jsme si plavbu na lodi kategorie Premium, kde je každá kajuta vybavena klimatizací, vlastní koupelnou se sprchou s teplou vodou a WC. Teprve asi 10 dní před naší cestou do Chorvatska jsme se dozvěděli jméno lodi - byla to loď Pape Prvi a byla opravdu nádherná!

Na pohodlných postelích pro nás byly připraveny ručníky (uprostřed týdne nám je posádka vyměnila za čisté). Naše kajuta měla nečekaně tři lůžka (obvykle bývají jen dvě) - manželské dvojlůžko a třetí palandové lůžko. To jsme přivítali - lůžko navíc nám posloužilo jako další místo k odkládání oblečení. V naší podpalubní kajutě jsme měli také jedno malé kulaté okno, které se dalo otevřít. Během plavby lodi se však tato podpalubní okna musela zavírat, aby voda nenastříkala dovnitř kajut.

Druhý den - výlet na ostrov Lokrum

V pondělí ráno jsme měli poprvé možnost vyzkoušet snídani na lodi, kterou posádka lodi nazývá kontinentální. Jedná se vlastně o klasickou snídani, jak ji známe my - k pečivu (chorvatský chléb, tzv. kruh) byl v nabídce tavený či plátkový sýr, paštika, marmelády, med, čokoládová pomazánka, jogurty, vařená vejce, k tomu vždy káva nebo čaj. Každé ráno jsme navíc dostali sklenici džusu. Loď stále kotvila v přístavu Gruž a vyplouvat měla až následující den ráno. Protože jsme prohlídku Dubrovníku zvládli již první den, dali jsme na doporučení našeho kapitána a rozhodli jsme se hned po snídani navštívit blízký ostrůvek Lokrum.

Loď na Lokrum jezdí v hlavní sezóně v pravidelných intervalech z přístavu ve starém městě po celý den. Cesta tam netrvala déle než 15 minut. Vybaveni koupacím a šnorchlovacím náčiním jsme se chodníčkem v hustém lese vydali na druhou stranu ostrova. Již cestou nás překvapilo velké množství volně se procházejících pávů, kteří se navíc vůbec nebáli a pod vidinou něčeho k snědku k nám dokonce sami chodili až na dosah ruky.

Našim cílem na Lokrumu bylo ovšem jezírko se slanou vodou (propojené s okolním mořem), příznačně nazývané Mrtvo more a pobřeží na jižní straně ostrova, které je tvořeno rozlehlými plochými kameny a zajímavými skalními útvary. V jezírku je povoleno se koupat a ze stromu nad ním dokonce visí lano, z nějž se dá skákat do vody. Nechybí tu ani stánek s občerstvením a venkovní kavárna. Den na Lokrumu nám rychle utekl a po předchozím dni stráveném šplháním po městských hradbách jsme si tam příjemně odpočinuli.

Ostrov Lokrum

Ostrov Lokrum

Výhledy při plavbě podél poloostrova Pelješac

Výhledy při plavbě podél poloostrova Pelješac

Mořské hvězdice v zátoce poloostrova Pelješac

V úterý ráno po snídani loď konečně opustila dubrovnický přístav. Pluli jsme podél pobřeží poloostrova Pelješac na severozápad. Výhledy na hornaté pobřeží byly opravdu nádherné. Někteří pasažéři pospávali na lehátkách na palubě lodi a chytali paprsky ranního sluníčka.

Po zhruba dvouhodinové plavbě jsme zakotvili v tiché zátoce poloostrova Pelješac, kde nebylo vidět žádnou jinou loď ani jachtu. Motor lodi se utišil a to byl čas našeho prvního koupání z lodi. Loď, na které jsme pluli, měla na zádi plošinu a skládací schůdky, po kterých se dalo pohodlně dostat do vody i zpět a nechyběla zde ani sprcha se sladkou vodou, takže po koupání v moři jsme ze sebe sůl mohly okamžitě smýt.

Protože ráda šnorchluji, rozhodla jsem se prozkoumat život pod hladinou u pobřeží, vzdáleném od lodi asi 200 metrů. Kromě hejn rybiček bylo překvapením také opravdu velké množství červených mořských hvězdic ve velmi mělké vodě, takže se k nim dalo snadno potopit a prohlédnout si je zblízka nebo si na ně sáhnout. Při takovém objevu lehce zapomenete na čas a v tomto případě mě ze zaujetí vytrhlo jen pronikavé zahoukání lodi, signalizující vyplutí. Mezitím už pro nás posádka nachystala chutný oběd, který opět tvořil předkrm (tentokrát špagety s omáčkou), hlavní chod (grilovaná mořská ryba s bramborem a zeleninovým salátem) a ovocný pohár jako dezert.

Národní park Mljet

Zatímco jsme si pochutnávali na obědě, loď směřovala dále na severozápad k přístavu Pomena na ostrově Mljet. Pomena je také vstupní branou do místního národního parku, který tvoří soustava dvou slanovodních jezer (Veliko a Malo jezero). Obě jezera vynikají tyrkysově modrou barvou a díky propojení s okolním mořem jen úzkým kanálem je v nich voda také slanější. Životu v těchto podmínkách se přizpůsobili také někteří mořští živočichové, kteří dnes kromě těchto jezer nežijí nikde jinde (např. medúzy z rodu Aurelia).

Přestože je dovoleno se v jezerech koupat, podmořské krásy jezer jsme prozkoumat nestihli. To proto, že loď dorazila do Pomeny až ve tři hodiny odpoledne a další půl hodinu jsme čekali, než jsme mohli v přístavu „zaparkovat“. Zvolili jsme tedy jen pěší procházku okolo Malého jezera a podél jižního břehu Velkého jezera.

Mljet nás učaroval nejen svými jezery pohádkové barvy, ale zaujala nás také bujná vegetace, zajímavé geologické útvary v lokalitě Zakamenica a překrásné výhledy na útesy a ostrůvek Sv. Marije, který leží na Velkém jezeře a na němž se nachází starý benediktýnský klášter.

Ostrov Mljet je také jak stvořený pro cyklistiku - okolo jezer jsou pěkné asfaltové cyklostezky, vhodné i pro jízdu s dětmi. A kdo by snad kolo neměl s sebou, může si ho poblíž Pomeny půjčit, stejně tak i kajak.

Národní park Mljet

Národní park Mljet

Národní park Mljet

Národní park Mljet

Speciální večeře - Kapitánovo menu

Kdyby to bylo možné, určitě bychom strávili na Mljetu času více - je to místo, které za to rozhodně stojí. Národní park jsme však museli opustit do setmění a také jsme se těšili na speciální večeři na lodi - tzv. Kapitánovo menu.

Z čeho se taková večeře skládala? Posádka lodi nám připravila skutečnou hostinu, která začala vlastním výběrem aperitivu - ořechovice, travarica, višňový likér, prošek či pelinkovac s citrónem. Součástí večeře bylo několikero předkrmů - obložené mísy s pršutem, místním ovčím sýrem a olivami, tuňáková pomazánka a kyselé rybky ančovičky s kapari. Jako hlavní chod nám posádka ugrilovala prvotřídní ryby - branciny - na olivovém oleji a česneku, s hranolky, bramborem a špenátu podobnou blitvou jako přílohou. K pití se podávalo víno Plavac a Subrian. To už jsme jen funěli. Přesto jsme neodolali závěrečnému dezertu - palačinkám s višňovou zavařeninou a se šlehačkou. Po takovém gurmánském výkonu následoval taneční večer na palubě lodi, jehož se zúčastnila i posádka v čele s kapitánem.

Město Korčula

Čtvrtý den ráno jsme využily volného času do vyplutí (loď z Pomeny měla odplout až v poledne) a rozhodly jsme se pro vycházku do jedné z mnoha blízkých zátok. Chtěly jsme si zaplavat a podívat se s potápěčskými brýlemi alespoň pod hladinu okolního moře. Po poledni se servíroval oběd a vypluli jsme dále na severozápad, směrem k ostrovu a stejnojmennému městu Korčula. V Korčule jsme se vylodili v pět hodin odpoledne. Nenechaly jsme nic náhodě a ihned jsme vyrazily na kopec nad městem, kde se nachází stará pevnost Forteca a dvě vyhlídková místa. Právě u nich jsme počkaly na zapadající sluníčko, jehož zlatavě rudé světlo ozářilo starodávné kamenné zdi a věže Korčuly.

Zpět do města Korčula jsme se dostaly až těsně před setměním. Úzké uličky, které toto město protkaly ve schématu připomínajícím rybí kostru, skrývaly mnoho obchůdků se suvenýry, restaurací a vináren, otevřených až dlouho do noci. Štíty domů, kostelů i pevnostní věže města byly krásně nasvíceny. Korčula má zkrátka nezaměnitelnou atmosféru. Využily jsme toho a v jedné z místních restaurací jsme ochutnaly výbornou pizzu s plody moře. Po prochozeném odpoledni a večeru jsme se pak rády vrátily na loď a usnuly v naší útulné kajutě.

Město Korčula

Město Korčula

Koupání z lodi v opuštěné zátoce

Chobotnice u ostrova Šćedro

V pátek ráno nás probudil až zvonek v restauraci, ohlašující snídani. Naše loď však již byla v pohybu – podél jižní strany ostrova Korčula jsme pluli na západ a dále na sever až k malému, borovicemi porostlému ostrovu Šćedro, ležícímu jen 3 km jižně od ostrova Hvar. U jeho břehů jsme v deset hodin dopoledne zakotvili, abychom se zde vykoupali.

Ostrov Šćedro je neobydlený, nenajdete tu žádná turistická zařízení. Právě proto je však vyhledáván zejména mezi jachtaři. My jsme měli štěstí, protože v „naší“ zátoce žádná jiná loď nekotvila. Voda byla křišťálově průzračná, ale na to už jsme si při koupání v opuštěných zátokách během plavby lodí zvykli. Zajímavé však bylo dno u pobřeží ostrova, tvořené jakýmisi oblými plochými kameny. Pod nimi byly často díry různých velikostí, jako stvořené k úkrytu mořských živočichů. A právě z jedné takové skrýše cosi vylézalo ven. Byla to chobotnice - moje první chobotnice, kterou jsem na Jadranu kdy viděla. Na délku měřila určitě nejméně 60 cm. Bohužel si zvolila díru na své rozměry příliš malou a nemohla se do ní celá schovat. Zoufale se tlačila do malého prostoru pod kamenem, nemohla tušit, že jí nehrozí žádné nebezpečí, že si ji chci jen prohlédnout.

Souostroví Pakleni otoci

Z vody nás opět dostal až lodní zvonek, tentokrát signalizující oběd. Po něm jsme se uvelebili na horní palubě do rozkládacích lehátek. Vydatné jídlo, teplo sluníčka a příjemné kolébání lodi udělaly své a my jsme zanedlouho tvrdě usnuly. Když jsme se za hodinku probudili, loď už opět plula okolo členitého pobřeží, tentokrát souostroví Pakleni otoci, ležícím na jihozápadě ostrova Hvar. Hledali jsme zátoku, o kterou se nebudeme muset dělit s dalšími loděmi.

Skupina 11 ostrůvků se vyznačuje sice neskutečným množstvím hlubokých zátok, ale je vyhledávaným cílem jachtařů a turistů z Hvaru, odkud se lze na ostrovy snadno dostat výletní lodí. Zcela opuštěný záliv jsme sice nenašli, nevadilo to ale. Jakoby mezi „loďaři“ vládlo nepsané pravidlo o nenarušování toho vzácného a všemi vyhledávaného klidu a soukromí, které čeká jen na ty, kdo přijedou po moři.

Souostroví Pakleni otoci

Souostroví Pakleni otoci

Město Hvar

Přístav ve Hvaru

Město Hvar

Do přístavu ve Hvaru jsme vpluli v šest hodin večer. Sluníčko již rozehrálo nad mořským horizontem hru všech barev a kamenné staré město se zbarvovalo do zlata. Po vydatném obědě na lodi jsme stále neměli hlad, proto jsme se nejprve vypravili na prohlídku historického města. Pro město Hvar je typické široké náměstí s kamennou dlažbou a řada historických budov a kostelů. Promenádu okolo přístavu lemují vysoké palmy. Nad městem se tyčí jako dominanta města Španělská pevnost zvaná Španjol, která byla přestavěna z původního hradu v 16. století. Přes den jsou z ní úchvatné výhledy na souostroví Pakleni otoci. V noci je zase krásně nasvícená a vytváří městu jakousi pomyslnou zlatou korunu.

Téměř každý stánek se suvenýry ve městě Hvar nabízí sušenou levanduli, která je pro tento ostrov asi nejtypičtější rostlinou. Ani my jsme tomuto suvenýru neodolali. K večeři jsme si koupili jen ovoce na místní tržnici, a když už jsme měli dost chození městem, vrátili jsme se na loď, abychom se spánkem připravili na následující den.

Pláž Zlatni rat na ostrově Brač


Šestý den, tedy v pátek, nás opět probudilo pohupování lodi - byli jsme již na cestě. Prvním cílem dnešního dne bylo městečko Bol na ostrově Brač, především tedy jeho krásná oblázková pláž Zlatni rat. Ta je dokonce považována za nejkrásnější pláž v Chorvatsku. Je to však způsobeno zřejmě tím, že díky své fotogeničnosti je téměř na všech pohlednicích a tím je také nejznámější. Za léta, co do Chorvatska jezdím, jsem poznala mnoho jiných minimálně stejně krásných pláží, jen nejsou tak známé.

Zlatni rat nás rozhodně nezklamal, co se týče přístupu do moře a krásných drobných oblázků. Naopak body jsme museli ubrat za naplněnost pláže velkým počtem turistů. Nic jiného jsme však u tak propagované pláže nečekali. Co se nám však v Bolu velmi líbilo, bylo městečko postavené z ceněného bělostného bračského mramoru, který byl použit i na stavbu Bílého domu ve Washingtonu.

Příjemná byla i procházka dlouhou dlážděnou promenádou vedoucí pod vzrostlými borovicemi z města až k pláži Zlatý roh. Na této promenádě jsme strávily mnoho času u stánků se suvenýry, kterých tu bylo opravdu hodně. Promenáda vedla kolem pobřeží, které tvořily malé oblázkovo-písečné plážičky, oddělené od sebe velkými kameny. Cestou jsme míjely i několik kaváren s venkovním posezením a zábavní park pro děti. Bol jsme vyhodnotili jako ideální letovisko pro dovolenou u moře v Chorvatsku s dětmi.

Pláž Zlatni rat - Bol, ostrov Brač

Pláž Zlatni rat - Bol, ostrov Brač

Diokleciánův palác ve Splitu

Diokleciánův palác ve Splitu

Split

Po obědě vyrazila naše loď do Splitu. Protože jsme si ještě udělali zastávku na koupání v jiné části ostrova Brač, dopluli jsme do Splitu až v pozdním odpoledni. Kromě toho, že je Split největším městem na pobřeží Chorvatska, má také krásné historické centrum, vyhledávané především pro své architektonické skvosty. Největším lákadlem je bezesporu rozlehlý Diokleciánův palác, jehož výstavba započala již ve 3. století. Zajímavé jsou ale také jeho sklepní prostory, kostely a zvonice katedrály, z níž jsou jedinečné výhledy na město a hradby paláce. Náš pobyt ve Splitu a vlastně celou plavbu jsme zakončili v místní restauraci výbornou dalmatskou večeří a vínem.

Závěr plavby lodí v Chorvatsku

Následující den, tedy v neděli, měla být naše plavba na lodi oficiálně ukončena. Po snídani jsme tedy vyrovnali účet za nápoje na baru lodi a s kapitánem a jeho posádkou se rozloučili. Plavba lodí, kterou jsme absolvovali, stála včetně polopenze a všech pobytových poplatků okolo dvacetipěti tisíc korun. Měli jsme však příležitost navštívit místa, na která se člověk běžně nedostane. V jediném týdnu jsme poznali hned několik historických měst a ostrovů. Takto netradičně strávená dovolená nás mile překvapila a inspirovala k další podobné plavbě, třeba v kombinaci s jízdou na kole po ostrovech - cykloplavbě.